A protože je mi smutno po Bětulce, tak jsme se s Ottíkem rozhodli, že pojedeme na výlet do Prahy. Hezky klučičí výlet, který by Bětušku asi bavil, ale ne tolik, aby jí bylo líto, že o to přišla :)))
Jeli jsme autobusem do Prahy, to už byl Ottí nadšený. V Praze koupili lístky a jelo se nejdřív metrem. Vlezli jsme dovnitř a Ottí určil směr. Pak mi napadlo jet na hlavní nádraží, Ottí neprotestoval:))) Tam jsme se koukali na mašinky asi hodinu. Pak jsem zahlídla bus na letiště, ale Ottí si moooc přál jet tramvají, tak jsme letiště vypustili a řekli si, že dneska tam nepojedeme. Nasedli jsme do první tramvaje která jela. A zrovna nás dovezla na Dejvickou, kde byl hned autobus na letiště, tak jsme rychle přesedli:))) Letadla ho bavila jen chvilku. Víc se mu líbilo v herním koutku co je u vyhlídkové terasy v hračkářství... Pak jsme museli jet ještě proskleným výtahem a zase autobusem najít tramvaj. Největší zážitek v tramvaji bylo tlačítko otevírání dveří, to mačkal na každé zastávce a lidem co vystupovali hlásil, že jim to otevřel. Všichni se smáli, nojo vidláci v Praze:))) V tramvaji jsem se ho ptala, jestli chce jet ještě metrem nebo už jen tramvají. Prý i metrem. Proto jsme přestoupili, ale v metru začal natahovat, že chtěl jet jen tramvají. Na další zastávce jsem s ním vystoupila a hledala tramvaj směr Anděl. Museli jsme to vzít přestupem, ale na Anděla jsem se krásně složitě dostali:) Na autobus do Příbrami už byla pořádná fronta. Bála jsem se, že si ani nesedneme. Když jsme došli na konec fronty a přijel autobus, Otta se sebral a utíkal k předním dveřím, všechny předběhl, musela jsem ho odnést zpátky a to začal strašně plakat. Už byl unavený a měl strach, že se do autobusu nedostaneme... Chovala jsem ho a skoro mi usnul. Do autobusu jsme se dostali a dokonce i chytli vzadu dvě místa vedle sebe. Posvačil a usnul jako miminko. Při výstupu jsem ho nemohla ani vzbudit. Skoro celou cestu domů jsem ho nesla. Ještě jsme došli nakoupit.
Doma se mu už spát nechtělo. Taťka se nám taky nevrátil, musel zůstat na chalupě, kvůli rybám. Tak jsme si lehli společně k pohádce kterou dávali a usnuli jsme oba až kolem desáté, já tedy už:)))
Jeli jsme autobusem do Prahy, to už byl Ottí nadšený. V Praze koupili lístky a jelo se nejdřív metrem. Vlezli jsme dovnitř a Ottí určil směr. Pak mi napadlo jet na hlavní nádraží, Ottí neprotestoval:))) Tam jsme se koukali na mašinky asi hodinu. Pak jsem zahlídla bus na letiště, ale Ottí si moooc přál jet tramvají, tak jsme letiště vypustili a řekli si, že dneska tam nepojedeme. Nasedli jsme do první tramvaje která jela. A zrovna nás dovezla na Dejvickou, kde byl hned autobus na letiště, tak jsme rychle přesedli:))) Letadla ho bavila jen chvilku. Víc se mu líbilo v herním koutku co je u vyhlídkové terasy v hračkářství... Pak jsme museli jet ještě proskleným výtahem a zase autobusem najít tramvaj. Největší zážitek v tramvaji bylo tlačítko otevírání dveří, to mačkal na každé zastávce a lidem co vystupovali hlásil, že jim to otevřel. Všichni se smáli, nojo vidláci v Praze:))) V tramvaji jsem se ho ptala, jestli chce jet ještě metrem nebo už jen tramvají. Prý i metrem. Proto jsme přestoupili, ale v metru začal natahovat, že chtěl jet jen tramvají. Na další zastávce jsem s ním vystoupila a hledala tramvaj směr Anděl. Museli jsme to vzít přestupem, ale na Anděla jsem se krásně složitě dostali:) Na autobus do Příbrami už byla pořádná fronta. Bála jsem se, že si ani nesedneme. Když jsme došli na konec fronty a přijel autobus, Otta se sebral a utíkal k předním dveřím, všechny předběhl, musela jsem ho odnést zpátky a to začal strašně plakat. Už byl unavený a měl strach, že se do autobusu nedostaneme... Chovala jsem ho a skoro mi usnul. Do autobusu jsme se dostali a dokonce i chytli vzadu dvě místa vedle sebe. Posvačil a usnul jako miminko. Při výstupu jsem ho nemohla ani vzbudit. Skoro celou cestu domů jsem ho nesla. Ještě jsme došli nakoupit.
Doma se mu už spát nechtělo. Taťka se nám taky nevrátil, musel zůstat na chalupě, kvůli rybám. Tak jsme si lehli společně k pohádce kterou dávali a usnuli jsme oba až kolem desáté, já tedy už:)))
Mamí, jede patrová mašinka...
Nefotit!!!
Nefoť!!!!!!!!!
Tak jednu pro Bětušku.
V tramvaji.
V autobuse na letiště.
Tam jede cisterna s močůvkou... Ne Ottí s naftou...
A zase tramvaj a oblíbené zelené tlačítko...
Metro.
Žádné komentáře:
Okomentovat