Projekt 365 - den 240.

Dopoledne se nám vrátil taťka domů. Dali jsme si oběd a jeli se podívat do hornického muzea. Děti se těšily, že se svezou důlním vláčkem. Koupili jsme si vstupenky a čekali na začátek prohlídky. Paní nás vzala do strojovny, tam začínala prohlídka, Ottíkovi jsem ukazovala velké nářadí, co tam měli. Šel se k němu podívat a šáhnul na obrovskou kovovou obruč. Ta na něj, jak se dotknul, spadla... Začal hned brečet, tak jsem ho popadla a cítila, jak mi po ruce teče krev. Letěli jsme zpátky ke kase, kde Ottíka jeden mladík ošetřil, napsali si nějaký údaje a rychle jsme jeli na chirurgii. Má dva stehy a na RTG a neurologii bylo naštěstí vše OK a my mohli domů. Ottí byl moc statečný, brečel bez prostředně po úrazu, pak už jen v nemocnici, když mu to umrtvovali a chtěli ho pokládat na lůžko. Jinak to snášel výborně.
Jen chudinka Bětuška z toho byla pěkně rozhozená. Plakala, ať Ottíska nešijou a nenechají si ho tam. Pak večer když jsem chtěl být s ní, aby v klidu usnula, mě posílala za Ottíkem, ať ho hlídám a když se vedle taťka pohnul, tak hned vylítla, mami rychle běž se na Ottíka podívat něco jsem slyšela. Měla o něj velký strach...
Byl to příšerný den. Jsem z toho rozklepaná, když si představím, co by se mohlo stát... A ještě nás čeká dlouhá noc, každý dvě hodiny ho máme budit a sledovat.
Doprčic, proč to nemají nějak zajištěný??????????? Manžel, tam určitě ještě zajede... Tohle už se nesmí stát!

Čekáme na prohlídku...