Ottí má dopoledne zase plavání. Zase se těšil, ale pak nespolupracoval. Až když se začalo plavat s destičkou, tak se zapojil. Museli jsme odejít dřív než ostatní, abysme stihli vyzvednout Bětulu ze školky, vůbec se mu z výřivky nechtělo, tak jsme odcházeli s řevem.
Bětuška šla odpoledne na keramiku. Ukazovala velkou mističku, kterou udělala a paní učitelka ji chválila, že je šikovná.
Bětušku měl vyzvednout Otta, protože Ottí po plavání usnul, tak jsem ho chtěla v klidu probudit a oblíknout a pak jsme měli jet na bruslení. Jenže (ikdyž jsem Ottovi říkala včas) začal péct chleba, tak nestíhal, musela jsem tedy letět pro Bětulu, pak s ní rychle domů, rychle oblíknout Ottího a jelo se na bruslení...
Ottískovi to v brusličkách moc slušelo i krásně a v pohodě po stadionu chodil. Ale jen co vstoupil na led, tak mu to začala podkluzovat a padal a padal. Nakonec sebou říznul na zem a začal řvát a chtěl maminku. Trenérka měla trpělivost. Snažila se ho vozit, zvedat, přidržovat. Jen Ottí už měl hysterák, tak vůbec nespolupracoval. Tak ho tam nechala chvíli sedět. Bylo mi ho líto, ale ona říkala, ať ještě chvíli počkám a nechám ho. No, bohužel se neuklidnil, tak jsem si ho vzala. S taťkou jsme mu slibovali hory doly, když půjde zpátky, ale ne. Pak jsem ho přemluvila za horkou čokoládu, že půjdeme spolu a budu ho držet a na zem vůbec nespadne. Byli jsme tam asi pět minut a to se pak začal i usmívat...
Ještě jsme jeli koupit brusle mě, nejdřív to zkusíme v neděli společně, třeba tomu přijde na chuť a jestli ne, tak to zkusí zase za rok.
Bětuška šla odpoledne na keramiku. Ukazovala velkou mističku, kterou udělala a paní učitelka ji chválila, že je šikovná.
Bětušku měl vyzvednout Otta, protože Ottí po plavání usnul, tak jsem ho chtěla v klidu probudit a oblíknout a pak jsme měli jet na bruslení. Jenže (ikdyž jsem Ottovi říkala včas) začal péct chleba, tak nestíhal, musela jsem tedy letět pro Bětulu, pak s ní rychle domů, rychle oblíknout Ottího a jelo se na bruslení...
Ottískovi to v brusličkách moc slušelo i krásně a v pohodě po stadionu chodil. Ale jen co vstoupil na led, tak mu to začala podkluzovat a padal a padal. Nakonec sebou říznul na zem a začal řvát a chtěl maminku. Trenérka měla trpělivost. Snažila se ho vozit, zvedat, přidržovat. Jen Ottí už měl hysterák, tak vůbec nespolupracoval. Tak ho tam nechala chvíli sedět. Bylo mi ho líto, ale ona říkala, ať ještě chvíli počkám a nechám ho. No, bohužel se neuklidnil, tak jsem si ho vzala. S taťkou jsme mu slibovali hory doly, když půjde zpátky, ale ne. Pak jsem ho přemluvila za horkou čokoládu, že půjdeme spolu a budu ho držet a na zem vůbec nespadne. Byli jsme tam asi pět minut a to se pak začal i usmívat...
Ještě jsme jeli koupit brusle mě, nejdřív to zkusíme v neděli společně, třeba tomu přijde na chuť a jestli ne, tak to zkusí zase za rok.
Ottí vlevo;-)
Byla mu zima na nohy, tak dostal rukavice :-)))
Brouček....je mi ho líto,ale musím se smát,jak jsi to napsala a jak ho vidím s těma rukavicema na nožkách ;-)R80
OdpovědětVymazat