Projekt 365 - den 174.

Dopeledne se pachtím s tvarohovýma knedlíkama, abych měla připravnou večeři a mohli si odpolne užívat venku. Je zase horko na padnutí. Bětuška je poslední den ve školce před prázdninama. Tak chtěla zůstat do odpoledne. Pak pádíme na aj, dnes má dvouhodinovku. Šli jsme ještě rychle vybrat nějakou kytičku, pro Šárku.
Ottí má zase slíbenou jízdu busem. Dojeli jsme na náměsti a začalo pořádně hřmít. Rychle jsme se tedy vraceli domů a schytali první spršku. Doma se převlíkli, dala jsem Ottímu pláštěnku a zase honem pro Bětulu. Naštěstí už nepršelo, tak jsme mohli zajít k Oboře na palačinky. Bětuška tam měla Verču, tak jsme vydrželi až do sedmi.

Dneska nemám fotku, tak nějaký ještě z víkendu;-)

Projekt 365 - den 173.

Ráno zase Ottí nechtěl ze školky, učitelka mi nabídla, ať ho tam chvíli nechám. Dohodla jsem s ní, že si zajdu na poštu a pak si pro něj přijdu. Spokojeně mi s Bětuškou mával z okna. To byla paráda, vyřizovat to bez dětí. Jen jsem měla každou chvíli pocit, že mi něco chybí. Když jsem pro něj přišla, žádný velký vítání se nekonalo, dokonce nechtěl pryč. Učitelka říkala, že to zvládl v pohodě, jen asi dvě minuty po mém odchodu se začal scháněm po mamince, prý i se slzou v oku. Ale když mu řekla, že jsem šla jen na poštu a přijdu, tak pokračoval v hraní.

Je další parný den. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že půjdeme někam k vodě, ale pak si představila, jak je tam budu nahánět... No, pro změnu jsme zašli zase na hřiště. Tentokrát jsme měli ten pravej míček a tak se hodně hrálo. Jen jsme doma nechali motorku, tak zase neštěstí. Nebyl vztekavej, jen strašně nešťastnej, tak jsme se sebrali a pro motorku domů vrátili. Bylo to dobře, protože pak se mu líp měnilo za jiný vozítka :-)

Projekt 365 - den 172.

Protože Ottí pořád toužil hrát pink-ponk, tak jsme pořídili patřičné vybavení. Měl obr radost. Jen jsem na hřiště nevzala ten oranžovej míček a to bylo něco... Chvíli hrál a pak si sednul a celej nešťasnej, že chtěl ten červenej a bílej nechce. Nakonec jsem ho přesvědčila a hrál i tak.
Než jsme šli na hřiště, tak jsme zašli ještě pár věcí nakoupit a Ottí mi v kočárku usnul. Spal až do čtvr na pět, tak proto ta jeho nálada... Ale byla to pohoda, jen sedět a občas kontolovat Bětulu, skoro jsem na trávě usnula.

Projekt 365 - den 171.

Dneska si užíváme s taťkou a odpoledne vyrážíme zase do Brd. Bětula jede na kole a Ottí má svojí oblíbenou tříkolku. Cesta k rybníku byla o dost rychlejší než posledně, za to zpáteční, díky Ottíkovi nekonečná :-) Bětuška ujížděla a pak volala, dělejte, jste děsně pomalí. Když jela z kopce, tak se málem vysekala, naštěstí jsem to já neviděla, jen Otta, bych měla asi infarkt. Naštěstí to vybrala a nic se nestalo. Ottí se snažil s Bětuškou závodit, ale neměl na tříkolce šanci, ale jemu to bylo jedno a pořád volal, já první, já první, jsem výtěz talentů.


Lov pulců







Svačinka

Projekt 365 - den 170.

Sobotní den jsme trávili bez taťky. Na odpoledne jsme se domluvili na hřiště s Mončou. Děti se domů vrátily jak čuňátka, ale spokojený!

Jana už je z nemocnice doma...

Projekt 365 - deb 169.

Když jsme odvedli Bětušku do školky, jeli jsme s Ottísem nakoupit. Ale my nechodíme k nám za roh, ale jedeme přes půl města, aby se pán povozil autobusem. No, pravda byl to zase úplatek, za to aby odešel ze školky...
Odpolední návštěva hřiště proběhla tentokrát v klidu. Ottí si vyzkoušel snad všechny hračky, kola, odrážedla... co tam měli ostatní děti. Nejvíc ho zaujal pink - ponk, vydržel snad hodinu s pokusy odpálit míček přes stůl. Musela jsem hrát s ním, pro mě velice nenáročná hra, ani podávat míčky jsem nesměla, to lítal on ;-)
Kolem čtvrtý jsem volala taťkovi, Jana na tom není moc dobře (včera se vrátila z nemocnice, v sobotu zkolabovala až tak, že i nedýchala)... Na nic podstatnýho se nepřišlo.
Doma jsme se chvíli viděli s Ottou, jel pracovně pryč. A pak čekali až přijede Tomášek, dneska tu spinká.
V sedm telefon od taťky, Jana je zase na JIP... Co jí sakra je...

Projekt 365 - den 168.

Ottís měl dopoledne řechtací, smál se snad všemu. Odpoledne jsme vyrazili opět na dopravní hřiště. Bětula se pořádně na kole natáhla. V první chvíli jsem si myslela, že má zlomenou ruku. Naštěstí to skončilo jen odřeným (lehce) kolenem a loktem... To bylo zase slzavé údolí. Doma naštěstí byla obr statečná, dokonce si to šla sama umejt a už nechtěla zalepit a prohlašovala, že to jen trochu štípe, ale že to se dá vydržet ;-) Nestíhala jsem zírat, když i při záděrce vyvádí, jak protržená :-)

Smíšek...

Ottí se chopil foťáku ;-)

Projekt 365 - den 167.

Na Aj byla Bětula pochválená, že patří mezi dvě nejlepší. Měly nějaký celoroční soutěžení a kdo nasbíral nejvíc bodů, tak si může vybrat dáreček. Bětula byla třetí, ale prý jen proto, že dělala ze začátku roku blbiny a kecala s kamarádkou...
Jsem moc ráda, že jí to jde a není střevo na jazyky po mamince ;-)))
Z Aj jsem si domů vedla děti tři. Měli jsme tu na hlídání Verču. Ottís mi zase usnul v kočáru a spal dokonce i po přenesení domů až do sedmi. Holky řádily v pokoji, že pak Bětula měla co dělat to uklidit. Vůbec se jí do toho nechtělo... A následovala její scéna, kdy brečela, že to nezvládne uklidit a nikdo ji nechce pomáhat...

Projekt 365 - den 166.

Ve školce měli odpoledne stužkování a loučení s předškoláky.
Ottího nejvíc bavil kolotoč, točil se tak dlouho až se pozvracel... Těžko si nechával vysvětlit, že už tam nemůže. Naštěstí nosím sebou náhradní oblečení, jen bundu jsem mu dala Bětulky. Měl ji až pod kolena:-)))


Včelí medvídci




Kamarádky, ještě teď mi hučí v uších :-)))

Tu malou židličku si musííííííím vyzkouše;-)

Houpačka

Projekt 365 - den 165.

Zase školkový den a nikomu se nechtělo vstávat:-)
Po obědě vyzvedáváme Bětulu a Ottí nechce opustit školku. Učitelky v dobré víře, že ho vypudí, mu nabídli spaní. Tak si chudák začal svlékat oblečení a že jde spinkat. Pak se mi hodně těžko vysvětlovalo, že opravdu spát ne, že jdeme domů...
Odpoledne jsme zase vyrazili na hřiště na kolo a Ottí na tříkolku. Jak na ní nechtěl jezdit, tak si ji oblíbil a dokonce ho nechávají v klidu i kluci s kolama bez šlapek, ke spokojenosti maminky ;-)

Kamarádky

Pozor jedu...

A jedna kytičková

Projekt 365 - den 164.

Bětuška se už od rána těší do kina na Kukyho. Dopoledne je v duchu její předčasné puberty nebo co to je. Je plačtivá a všechno jí vadí. Chce být dopělá a dělat si, co chce. Jak tohle bude pokračovat...
Po obědě jsme vytáhli kolo a Ottísovi tříkolku a drandili u Obory. Ottí nadšenej, Bětula se o dost zlepšila, dneska jí šlo už i zatáčení a začíná dělat koniny, jezdí přes kanály a různý překážky...:-)
Ve čtyři jsme vyrazily do kina. Kluky nechaly doma a užívaly si to společně. Musím říct, že je to pohoda, jen s Bětuškou. Moct si v klidu popovídat a nemuset nahánět Ottíse... Bětušce se kino líbilo, já byla trochu zklamaná, ale spíš asi z kina tu. Tak jsem si to moc neužila. Musela jsem si vzít Bětulu na klín, protože neviděla přes holčičku před sebou. A jak jsou sedačky blízko u sebe a já dlouhá, tak jsem se tam dobře kroutila... Přes šustění pytlíků s popcornem nebylo skoro slyšet... (taky jsme si ho teda daly, ale když začal film, tak jsme odložily...) Hlavně že Bětula byla nadšená a já si užívala zpáteční cestu s ní. Koukaly jsme na kytičky a povídaly si...
Ottí taťkovi usnul, večer odpadnul až kolem půl desátý.

Velká cyklistka;-)

V pozadí náš taťka, jak jinak kouká na ryby...

A jedna maková ;-)

Projekt 365 - den 163.

Je sobota, venku pošmourno a já mám zase nějakou blbou náladu. Skoro celý den jsme byli doma. Ottí odpoledne usnul a probral se po pátý hodině. A protože nebylo mlíko, museli jsme ven. Vzala jsem Bětule kolo a Ottí odstkovadlo a vyrazili jezdit k Oboře. Ottís se špatně vyspal a celou dobu prudil...

Překvapení u Obory;-)

Projetk 365 - den 162.

Dneska jsem volala do školy, měl to vyřizovat Otta, ale bohužel měl zase hodně práce, tak to nestíhal. Bylo mi řečeno, že když máme zamítnutí od PPP, tak ji vzít nemůžou. Tak jsem ještě volala do školky, že tam teda Bětula zůstává. V pondělí to půjdu ještě do školy dořešit papírově.
Dopoledne jsem se vybodla na uklízení a vaření a jeli jsme s Ottíkem busem (jeho oblíbená činnost) Prošli se po náměstí, koupili si sváču, došli pro lístky do divadla a na hřiště.
Odpoledne jsme jeli ještě jednou autobusem na Svatou a tam se procházeli, koupili oplatky a hezky si to užívali. Ottí zase nechtěl chodit, ale nosit, tak jsme hráli na honěnou a to ho bavilo, tak ani nevěděl jak, doběhl až na hřiště :-) Za dnešek jsme toho naťapali dost, tak byli děti krásně utahaný a parádně usnuly. No já taky, ani jsem nevěděla jak a vytuhla u zpráv a když jsem se probudila po hodině, tak jsem nevěděla, co je za den, kde jsem... Parádně zmatená:-)

Projekt 365 - den 161.

Ráno ve školce se Ottí vyznamenal. Vlítnul do třídy a zapojil se mezi děti. Když jsme měli odcházet, tak jsem ho nebyla schopná přivolat. Muslela jsem pro něj a sundat ze šlapacího auta. To se mu samozřejmě nelíbilo, začal se vztekat. V šatně brečel, že chtěl odějít sám (no to možná, ale kdy...). Musela jsem ho vzít a vztekajícího a mlátíciho odnášela ze školky u okna jsem mávala Bětule a říkala mu ať taky zamává. Přes slzy křičel ne, nechci mávát. Tak jsem ho zase vzala a nesla domů. Kus od školky, znovu scéna, že chtěl zamávat a chce se vrátit... Vztekal se až domů a já měla co dělat abych se nerozbrečela, že nevím jak na něj.
Doma se uklidnil, tak jsme si hráli a po obědě vyzvědli Bětulu. Vůbec jsem neměla chuť s ním chodit někam mezi lidi, tak jsme se vypravili na Novák, kde je klídek. Cesta byla fajn, Bětulka si trhala kytičky (zkusíme udělat herbář - docela ji to chytlo) a Ottí frčel na motorce. Když jsme tam dorazili, tak mě omejvalo. Byly tam kolotoče. Samo i mašinka a Ottí nebyl k udržení a letěl k tomu. Snažila jsem se s nima domluvit, že když budou hodný a nějakou dobu si pohrajou, tak si pak můžou jednu atrakci vybrat až půjdeme domů. Bětula byla pro, Ottí to pojal obráceně... Nejdřív na mašinu, tak jsem svolila. Naštěstí ho jedna jízda uspokojila a když se narval na utíčka, tak si nechal vysvětlit, že ne, že byla mašina (měla jsem sebou málo peněz, tak pade za jízdu vláčkem pro oba mi přišlo dost...) Nakonec jsme si oděšli i hrát na písek a k vodě, ale Ottího to lákalo a odbíhat zpátky ke kolotočům. Tak jsme se zbalili a šli k nám na hřiště. Na to jak byl vzteklej ráno, tak konec dne byl super!

Projekt 365 - den 160.

Než jsme šli vyzvednout Bětulu ze školky, zstavili jsme se s Ottísem na hřišti. Z hřiště jsme viděli, jak ke Spořitelně přijíždí policajti a začínají ji vyklízet. Dočetla jsem se, že měli hlášenou bombu.
Když byla Bětula na Aj, jela jsem koupit lístky do kina na neděli. Dávají tu Kukyho a Bětuška to moc chce vidět. Ottís mi zatím v kočáře usnul. Bohužel jsem se v předprodeji trefila do půlhodinový pauzy, tak jindy...
Po aj jsme se zase prošli u Obory a mazali jsme domů.

Na motorce v pískovišti to je nejlepší.

Holubi u Obory.

Projetk 365 - den 159.

Ráno jsem zase musela děti budit (o víkendu určitě budou nastartovaný už v šest hodin). Bětula se nebyla schopná opět ani oblíknout, tak to skončilo zákazem na PC. Ve školce se pí. učetelka ptala, jak to budu dělat příští školní rok, jestli nejdřív do školy a pak do školky nebo obráceně, tak jsem vyklopila, že to zatím se školou není jistý. Tak mi říkala ať si radši zajdu za ředitelkou, kbyby se náhodou uvolnilo místo, tak aby nám ho držela a mohla jsem tam mít obě děti.
Dopoledne nebyl Ottí ve své kůži, ležel a chtěl jen pustit pohádky. Ani hrát s autama ho nebavilo. Když jsem se ptala, co mu je, tak že bolí bříško. Zkusila jsem mu dát plenu a bylo jasno, co s ním bylo. On na záchod ani na nočník kadit nepůjde... Už nevím, jak ho to naučit. Pak už byl OK.
Po obědě jsme vyzvedli Bětulu a zašli za pí. ředitelkou. Byla celkem milá, jen to budeme muset zrušit přijetí Ottíse a dát tam místo něj Bětulku. Snad se nějaký místo uvolní, aby mohli chodit spolu.
Došli jsme nakoupit a domů. Ještě jsem vařila a chtěla jsem s dětma ven, ale Ottí odpadnul a spal až do čtvr na šest. Tak jsme už zůstali doma s taťkou.

Fotku nemám, tak ještě jedna kytí z víkendu.

Projekt 365 - den 158.

Je pondělí a děti by zase vyspávaly. Bětulu jsem do školky musela budit. Šla po obědě a pak jsme hned vyrazili na hřiště na kolo;-)
Nejdřív ji to moc nešlo (rozjela se, rovně jela, ale zatáčet ne), tak se málem rozbrečela a chtěla to vzdát. Nakonec jezdila a dvakrát se vymlátila. Jedno si obrečela i jsem musela dát náplast na tu její milimetrovou bolístku :-)) Ale pak už dobrý.
Ottí zase vyškemral kolo bez šlapek a hezky ho vrátil i poděkoval. Měla jsem z něj takovou radost, no kdybych tušila, co bude následovat, tak bych se tak nenaparovala... Chlapeček mu půjčil autobus a ten nechtěl vrátit a ztropil takovou scénu...grrr Jsem se zase snažila s nim mluvit v klidu, vysvětlovat... Nakonec jsem mu ho musela vyrvat z ruky, jinak by se brečící kluk nedočkal, Ottí si to vychutnával do půlky cesty domů a do usnutí byl vztekavej... Zase jedno prima období.

Zkusila jsem si fotit kapičky.

Projekt 365 - den 157.

Ráno jsem s Ottísem prošla okružní jízdu po vozovém parku... A pak šla za Bětuškou. Ta už čekala s helmou v ruce a hned na kolo. Naštěstí bylo zataženo a teplota o dost klesla, tak jsem ani neremcala.
Nasedla a najednou jela zase několik metrů sama, pak zas... Jsem koukala. Pak něco chtěl Ottí, tak jsem Bětulu nechala a najednou koukám, rozjíždí se sama a jede... Jsem se skoro rozbrečela. Je to šikula;-) Pak už jsem nebyla potřeba a jezdila sama. Jsem měla radost, že za ní nemusím běhat, no, moc jsem si nepomohla, pak chtěl i Ottí, tak jsem zase lítala s ním:-)))
Chtěli jsme nejdřív odjet po obědě domů, ale všem se nám tam líbilo, tak jsme vyrazili až navečer.