Projekt 365 - den 161.

Ráno ve školce se Ottí vyznamenal. Vlítnul do třídy a zapojil se mezi děti. Když jsme měli odcházet, tak jsem ho nebyla schopná přivolat. Muslela jsem pro něj a sundat ze šlapacího auta. To se mu samozřejmě nelíbilo, začal se vztekat. V šatně brečel, že chtěl odějít sám (no to možná, ale kdy...). Musela jsem ho vzít a vztekajícího a mlátíciho odnášela ze školky u okna jsem mávala Bětule a říkala mu ať taky zamává. Přes slzy křičel ne, nechci mávát. Tak jsem ho zase vzala a nesla domů. Kus od školky, znovu scéna, že chtěl zamávat a chce se vrátit... Vztekal se až domů a já měla co dělat abych se nerozbrečela, že nevím jak na něj.
Doma se uklidnil, tak jsme si hráli a po obědě vyzvědli Bětulu. Vůbec jsem neměla chuť s ním chodit někam mezi lidi, tak jsme se vypravili na Novák, kde je klídek. Cesta byla fajn, Bětulka si trhala kytičky (zkusíme udělat herbář - docela ji to chytlo) a Ottí frčel na motorce. Když jsme tam dorazili, tak mě omejvalo. Byly tam kolotoče. Samo i mašinka a Ottí nebyl k udržení a letěl k tomu. Snažila jsem se s nima domluvit, že když budou hodný a nějakou dobu si pohrajou, tak si pak můžou jednu atrakci vybrat až půjdeme domů. Bětula byla pro, Ottí to pojal obráceně... Nejdřív na mašinu, tak jsem svolila. Naštěstí ho jedna jízda uspokojila a když se narval na utíčka, tak si nechal vysvětlit, že ne, že byla mašina (měla jsem sebou málo peněz, tak pade za jízdu vláčkem pro oba mi přišlo dost...) Nakonec jsme si oděšli i hrát na písek a k vodě, ale Ottího to lákalo a odbíhat zpátky ke kolotočům. Tak jsme se zbalili a šli k nám na hřiště. Na to jak byl vzteklej ráno, tak konec dne byl super!