Ráno zase Ottí nechtěl ze školky, učitelka mi nabídla, ať ho tam chvíli nechám. Dohodla jsem s ní, že si zajdu na poštu a pak si pro něj přijdu. Spokojeně mi s Bětuškou mával z okna. To byla paráda, vyřizovat to bez dětí. Jen jsem měla každou chvíli pocit, že mi něco chybí. Když jsem pro něj přišla, žádný velký vítání se nekonalo, dokonce nechtěl pryč. Učitelka říkala, že to zvládl v pohodě, jen asi dvě minuty po mém odchodu se začal scháněm po mamince, prý i se slzou v oku. Ale když mu řekla, že jsem šla jen na poštu a přijdu, tak pokračoval v hraní.
Je další parný den. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že půjdeme někam k vodě, ale pak si představila, jak je tam budu nahánět... No, pro změnu jsme zašli zase na hřiště. Tentokrát jsme měli ten pravej míček a tak se hodně hrálo. Jen jsme doma nechali motorku, tak zase neštěstí. Nebyl vztekavej, jen strašně nešťastnej, tak jsme se sebrali a pro motorku domů vrátili. Bylo to dobře, protože pak se mu líp měnilo za jiný vozítka :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat