Nejdřív ji to moc nešlo (rozjela se, rovně jela, ale zatáčet ne), tak se málem rozbrečela a chtěla to vzdát. Nakonec jezdila a dvakrát se vymlátila. Jedno si obrečela i jsem musela dát náplast na tu její milimetrovou bolístku :-)) Ale pak už dobrý.
Ottí zase vyškemral kolo bez šlapek a hezky ho vrátil i poděkoval. Měla jsem z něj takovou radost, no kdybych tušila, co bude následovat, tak bych se tak nenaparovala... Chlapeček mu půjčil autobus a ten nechtěl vrátit a ztropil takovou scénu...grrr Jsem se zase snažila s nim mluvit v klidu, vysvětlovat... Nakonec jsem mu ho musela vyrvat z ruky, jinak by se brečící kluk nedočkal, Ottí si to vychutnával do půlky cesty domů a do usnutí byl vztekavej... Zase jedno prima období.
Zkusila jsem si fotit kapičky.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat