Ráno šel Ottí do školky s námi, taťka musel brzy odjet. S paní učitelkou probraly bebí na hlavě a pak si šel na chvíli hrát do třídy. Nejvíc se mu líbí šlapací traktor s vlekem. Zase jsem ho nemohla dostat ven. Byl to zajímavý pohled, já tahajícího řvoucího Ottíka ze školky a druhá maminka zase naopak holčičku se stejným výstupem do školky...
Barunka ráno občas vylezla a koukla na nás, pohrála si. Dopoledne jsem vařila a to mi i vlezla na linku, musela jsem ji honit dolů, měla jsem tam kost na polívku a ta se jí zamlouvala :-))) Už i vylezla na zavolání. A pak si říkám, že je dlouho zalezlá a začala jsem ji hledat. Na jejích oblíbených místech nebyla. Hledala jsem po celém bytě, prolezla kdejakou skulinu, kde by mohla být. Přeházela celou ložnici, kde se cítí zatím nejlíp. Vůbec se neozývala. Už jsem začínala panikařit. Jsem si totiž uvědomila, že jsem jednou otevírala dveře na balkon... A to už jsme měli jít pro Bětku do školky... Volala jsem i Ottovi, doufala jsem, že bude moci přijet a zkusí ji přivolat, když na něj slyší... No, nemohl, ale uklidňoval, že bude někde zalezlá. Už jsme museli jít. Jsem koukala venku ve křoví, jestli tam někde není, když se hnul stromek vedle u vchody, tak jsem ho prolezla... Bětušku jsem honila ať dělá, že se jde hledat Barča. Bětulka natahovala, no já k tomu taky neměla daleko. Přišli jsme domů a hledali. Znovu vše prolezli, volali a kočka nikde... Bětuška už zoufala plakala, Barunko kde jsi, neopouštěj mě... Pak jsme konečně uslyšeli jemňounký mňouknutí. Tak jsme šponovali uši a nakonec jsem ji potvoru (no, dostala v tu chvíli úplně jiný jména...) našla za DVD přehrávačem, jak koukají ušiska a ona si tam madam vychrňovala. Fuj, to byl hnusnej pocit, pak jsme s Bětulkou spolu chvíli brečely, no se pak divím, že je Bětulka citlivá...
Ve dvě měla Bětuška plavání. Měl jít i Ottí, ale s tou hlavou bohužel. Nechtělo se mu odejít, tak jsme koukali na Bětušku. Pořád chtěl do vody, nakonec ho trenérka vzala a namočila nohy a jak stříkli, tak měl mokrý i slipy, ty jsem měla naštěstí náhradní, jenže pak šel čůrat a sám, tak přišel s mokrým trikem... Ještěže jsme byli autem... A Bětulku měla teta Hanka, tak jsem měla radost. Docela je honila, ale Bětule to prospívalo a pak hlásila i moooc bavilo. Snad už příště bude moci i Ottí.
A odpoledne jsme už byli jen doma. Barča celý odpoledne prochrněla. A teď mi tu sedí na klíně, celkem se otrkala a už k nám takhle zajde. Musela jsem jí odhánět od monitoru, honila myšítko, když jsem s tím hýbala, taky se procházela po klávesnici... Tohle je ale moje hračka :-)))
Barunka ráno občas vylezla a koukla na nás, pohrála si. Dopoledne jsem vařila a to mi i vlezla na linku, musela jsem ji honit dolů, měla jsem tam kost na polívku a ta se jí zamlouvala :-))) Už i vylezla na zavolání. A pak si říkám, že je dlouho zalezlá a začala jsem ji hledat. Na jejích oblíbených místech nebyla. Hledala jsem po celém bytě, prolezla kdejakou skulinu, kde by mohla být. Přeházela celou ložnici, kde se cítí zatím nejlíp. Vůbec se neozývala. Už jsem začínala panikařit. Jsem si totiž uvědomila, že jsem jednou otevírala dveře na balkon... A to už jsme měli jít pro Bětku do školky... Volala jsem i Ottovi, doufala jsem, že bude moci přijet a zkusí ji přivolat, když na něj slyší... No, nemohl, ale uklidňoval, že bude někde zalezlá. Už jsme museli jít. Jsem koukala venku ve křoví, jestli tam někde není, když se hnul stromek vedle u vchody, tak jsem ho prolezla... Bětušku jsem honila ať dělá, že se jde hledat Barča. Bětulka natahovala, no já k tomu taky neměla daleko. Přišli jsme domů a hledali. Znovu vše prolezli, volali a kočka nikde... Bětuška už zoufala plakala, Barunko kde jsi, neopouštěj mě... Pak jsme konečně uslyšeli jemňounký mňouknutí. Tak jsme šponovali uši a nakonec jsem ji potvoru (no, dostala v tu chvíli úplně jiný jména...) našla za DVD přehrávačem, jak koukají ušiska a ona si tam madam vychrňovala. Fuj, to byl hnusnej pocit, pak jsme s Bětulkou spolu chvíli brečely, no se pak divím, že je Bětulka citlivá...
Ve dvě měla Bětuška plavání. Měl jít i Ottí, ale s tou hlavou bohužel. Nechtělo se mu odejít, tak jsme koukali na Bětušku. Pořád chtěl do vody, nakonec ho trenérka vzala a namočila nohy a jak stříkli, tak měl mokrý i slipy, ty jsem měla naštěstí náhradní, jenže pak šel čůrat a sám, tak přišel s mokrým trikem... Ještěže jsme byli autem... A Bětulku měla teta Hanka, tak jsem měla radost. Docela je honila, ale Bětule to prospívalo a pak hlásila i moooc bavilo. Snad už příště bude moci i Ottí.
A odpoledne jsme už byli jen doma. Barča celý odpoledne prochrněla. A teď mi tu sedí na klíně, celkem se otrkala a už k nám takhle zajde. Musela jsem jí odhánět od monitoru, honila myšítko, když jsem s tím hýbala, taky se procházela po klávesnici... Tohle je ale moje hračka :-)))
Žádné komentáře:
Okomentovat